Guru u hnutí Hare Kršna a hnutí Ritvik

Ing. Tomáš Ludvík

Bachelor's thesis

Guru in Hare Krishna Movement and Ritvik Movement

Abstract:

Autor popisuje základní rysy gurua v gaudíja vaišnavské tradici, jejíž součástí je i hnutí Haré Kršna. Způsob jakým je téma gurua nahlíženo v této práci je z perspektivy učení tradice. V této tradici jsou dva základní principy jmenovitě klíčový princip parampará a kontrolní princip guru-šástra-sádhu.. Těmito dvěma principy jsou dány veškeré povinnosti, kvalifikace a omezení gurua. Práce se dále věnuje přenosu nástupnictví po smrti Prabhupády. Zakladatel Hare Kršna hnutí Prabhupáda si byl vědom nezralosti svých žáků a přesto do nich vkládal svou důvěru. Ze studia Prabhupádových postojů autor vyvozuje, že otázka následovnictví – guruovství byla otevřená pro každého správně následujícího žáka. Hned po odchodu Prabhupády 1977 vzniká první odchýlení – skupinka 11 žáků se označuje za kvalifikované guruy a vytváří tzv. zónální systém. Kritika tohoto systému v letech 1985-1986 vede k reformě guruovství a padá systém zónálních áčárjů. Jako výsledek je přijato několik dalších guruů a jejich počet v dalších letech dále roste. Je zaveden systém volby guruů, který je demokratičtější, ale je rovněž dodnes kritizován. Souběžně s reformním hnutím se objevuje radikálně odlišný způsob řešení situace spojené s poklesem mnoha zasvěcujících učitelů – ritvik doktrína. Ta se snaží ustanovit Prabhupádu jako jediného zasvěcujícího učitele pro ISKCON navždy a odstranit tak všechny žijící zasvěcující duchovních učitelů. Podle stoupenců této doktríny bylo právě takové zasvěcování poslední vůlí Prabhupády. Autor zde popisuje rozdíly mezi tradičním pojetím gurua a heretickou ritvik doktrínou. Jako hlavní příčinu vzniku ritvik doktríny pak považuje velkou nespokojenost se stavem guruů po smrti zakladatele.

Abstract:

Author depicts main features of guru in gaudiya vaishnava tradition whose part is also the Hare Krishna movement. The way by which is theme of guru seen in this work is based on a perspective of teaching of tradition. In this tradition there are two basic principles – namely principle of parampará and a checking principle guru-sastra-sadhu. By these two principles are determined all duties, qualifications and limitations of guru. The work then describes problems connested with a transmission of a succession. The founder of the Hare Krishna movement was conscious of immaturity of his disciples but still he put dependence upon them.. Author from the studies of Prabhupada work understands that question od succession or guruship was open for everybody who properly follows. There was no any other criteria. Immediately after death of Prabhupada in 1977 aroses a first deviation – group of 11 disciples describe themselves as qualified gurus appointed by Prabhupada and establish „zonal systém“. Criticism of this systém culminates in 1985-1986 in guru reform movement a finaly the zonal systém falls. Simultaneously with reform movement appears ritvik movement. The ritvik movement try to establish Prabhupada as the only one guru who can initiate disciples for ISKCON forever. It means that according this ritvik doctrine nobody after Prabhupada can become guru who will have his own disciples. Author states here that according to tradition this is a heresy and then states possible reasons of success of this doctrine among Hare Krishna followers.

Keywords

Hare Kršna hnutí, Hare Krishna movement, parampara, guru, ritvik, Prabhupada, ISKCON, hereze, Krishnakant, IRM, Kundali, GBC

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 3. 9. 2007

Thesis defence

• Date of defence: 11. 9. 2007
• Supervisor: prof. PhDr. Dušan Lužný, Dr.

Masaryk University

Faculty of Arts

Bachelor programme / field:
Philosophy / Study of Religions