Prevence a terapie spasticity u pacientů po cévní mozkové příhodě

Žaneta TÁBORSKÁ

Bakalářská práce

Prevention and therapy of spasticity in patients after cerabral apoplexy

Anotace:

Spasticita je projevem mnoha neurologických onemocnění například dětské mozkové obrny, traumatického poranění mozku a míchy, roztroušené sklerózy a cévní mozkové příhody. Vznik spasticity není doposud zcela vyjasněn a mnoho definic se ji snaží vysvětlit. Spasticita může prohlubovat disabilitu nemocných i s minimální parézou. Spasticita má rozdílný klinický obraz u různých onemocnění CNS, ale i u různých pacientů se stejnou diagnózou, liší se také v průběhu času u jednoho a toho samého pacienta. Největším problémem v terapii spasticity tak je, že léčba fungující u jednoho pacienta, může zcela selhávat u druhého. Cílem této práce bylo uvést přehled současných možností v terapii spasticity. Terapeutické přístupy ke zmírnění spasticity jsou většinou součástí speciálních kinezioterapeutických metodik, jedná se například o antispastické polohování, volní relaxaci, pasivní pohyby, antispastický placing (Bobath koncept), relaxační techniky (PNF), aplikace dlah, dlouhodobý účinek tepla, ledování a další. Naopak ji prohlubují bolest, dekubity, subluxační postavení nejčastěji ramenního kloubu, psychický stres, močové infekce atd. V teoretické části jsem se zaměřila na řízení svalového tonu, patofyziologii, klinickou symptomatologii, diagnostiku a zejména prevenci a terapii spasticity. V praktické části jsem za pomoci kvalitativního výzkumu zjišťovala účinnost antispastické terapie. Pro sběr dat byla použita anamnéza, pozorování (kineziologický rozbor), kazuistika a sekundární analýza dat. Výzkum byl prováděn u dvou probandů s poškozením mozku na cévním podkladě. Zjišťovala jsem účinnost vybrané terapie u jednotlivých probandů a současně její vhodnou kombinaci. Zaměřila jsem se na oblast horní končetiny. U prvního pacienta se podařilo vhodnou kombinací jednotlivých metod pozitivně ovlivnit spasticitu a aktivní hybnost horní končetiny. U druhého pacienta v chronickém stádiu spasticity se ji podařilo ovlivnit vždy jen krátkodobě a výsledky se výrazně lišily v časovém průběhu. Terapii spasticity musí předcházet důkladná znalost patofyziologických mechanismů, neurofyziologie a především komplexní kineziologický rozbor. Terapeutický přístup by měl být vždy individuální, přiměřeně reagovat na změny klinického obrazu a používat vhodné kombinace terapeutických přístupů. Pokud je terapie spasticity úspěšná pozitivně ovlivní motorický deficit a sníží pacientovu disabilitu.

Abstract:

Spasticity is a manifestation of many neurological diseases, for example an infantile cerebral palsy, a traumatic injury of brain and spinal cord, a multiple sclerosis and a stroke. A genesis of the spasticity is not yet completely clarified and many definitions try to explain it. The spasticity can deepen a disability of patients even with a minimal paresis. The spasticity has a different clinical picture at various diseases of the central nervous system, but even at different patients with the same diagnosis, it also varies in the course of time at one and the same patient. The biggest problem in the treatment of the spasticity is the fact that the treatment, efficient at one patient, can completely fail at the other. A goal of this thesis was to give an overview of current options in a treatment of the spasticity. Therapeutic approaches to reduce the spasticity are usually a part of special kinesio-therapeutic methodologies, which are for example an anti-spastic positioning, a volitionary relaxation, passive movements, an anti-spastic placing (Bobath´s conception), relaxation techniques (PNF), an application of splints, a long-term effect of the heat, an icing and others. On the contrary, it is intensified by pain, pressure sores, a sub-luxation position most often of the shoulder joint, a psychical stress, urinary tract infections etc. In the theoretical part I focused on a control of the muscle tone, pathophysiology, clinical symptomatology, diagnostics and especially prevention and the treatment of the spasticity. In the practical part I investigated an effectiveness of an anti-spastic therapy through the qualitative research. For the data collection it was used an anamnesis, observations (kinesiological analysis), case reports and a secondary data analysis. The research was made at two probands with a brain damage on the vascular basis. I was finding out an effectiveness of selected therapies for individual probands {--} and at the same time its suitable combination. I focused on the area of the upper extremity. At the first patient there was a success, by a suitable combination of individual methods, to positively affect the spasticity and an active momentum of the upper extremity. At the second patient in a chronic stage of spasticity it was managed to influence it always only for a short term and results varied considerably in the course of time. The treatment of the spasticity must be preceded by a thorough knowledge of pathophysiological mechanisms, a neurophysiology and above all a complex kinesiological analysis. The therapeutic approach should be always individual, to respond appropriately to changes in the clinical picture and to use suitable combinations of therapeutic approaches. If the treatment of the spasticity is successful, it positively affects the motor deficit and reduces the patient's disability.

Klíčová slova

spasticita, svalový tonus, syndrom horního motoneuronu, cévní mozková příhoda

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 5. 5. 2010

Zveřejnit od: 5. 5. 2010

Identifikátor: 16758

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: MUDr. Mgr. Marcela Míková, Ph.D.

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Zdravotně sociální fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Specializace ve zdravotnictví / Fyzioterapie