The Graeco-Roman God Pan and Decadence

Mgr. Eva Valentová, Ph.D.

Disertační práce

Anotace:

Předmětem této disertační práce je řecko-římský bůh Pan, který jako literární prvek zažil pozoruhodný nárůst popularity v britské a americké literatuře konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Práce staví na knize Patricie Merivale „Pan the Goat-God: His Myth in Modern Times“ (1969), která popisuje literární historii Pana jako literárního motivu. Rozsah práce je ale omezen na Dekadenci v období fin de siècle, což umožnuje detailní analýzu tohoto literárního prvku. Analytická část práce se zaměřuje na pět autorů spojovaných s Dekadencí a skládá se z podrobných studií jejich děl, ve kterých se objevil Pan a jemu podobné postavy. Dekadence je vysoce heterogenním literárním jevem, který lze jen velmi těžko definovat, a díla analyzovaná v této práci reprezentují různé aspekty tohoto jevu. Novela „The Great God Pan“ (1894) od Arthura Machena, stejně jako jeho vrcholné dílo „The Hill of Dreams“ (1907), jsou pravděpodobně nejtypičtějšími díly Dekadence jako literárního stylu (z děl analyzovaných v této práci). Povídky „The Story of a Panic“ (1904) a „The Curate’s Friend“ (1907) napsané E. M. Forsterem jsou naproti tomu mnohem více politicky zainteresované. Vzhledem k tomu, že se zabývají tématy jako je etnická a genderová (ne)rovnost, náboženství a heteronormativita, blíží se modernismu. Novela „The Garden God“ (1905) a povídka „Pan’s Pupil“ (1905) od Forresta Reida patří do tzv. „uraniánské“ tradice. První dílo zachycuje příběh platonické lásky dvou chlapců a druhé dílo líčí setkání chlapce s Panem. Ačkoliv je Reidův styl značně lyrický, jeho dílo je mírně subversivní v tom, že používá křesťanské pojmy k popisu homoerotických pocitů. Ačkoli je láska chlapců v novele líčena velmi nevinně, její erotický podtext natolik pohoršil Henryho Jamese, kterému Reid novelu věnoval, že definitivně ukončil jejich korespondenci. To, co zůstalo implicitní v Reidově stylu, bylo vyjádřeno mnohem explicitněji v díle Victora Benjamina Neuburga. Jeho báseň „The Triumph of Pan“ (1910) se zabývá tématy sexuální a genderové nejednoznačnosti, která jsou spojena s Neuburgovou ostrou kritikou judeo-křesťanské etiky, zejména pak potlačování tělesných potřeb. Jako Forster a Edward Carpenter, který ovlivnil oba tyto spisovatele, Neuburg pevně věřil ve vnitřní spojitost fyzična a spirituality. Závěrem je analýza ikonického příběhu Petera Pana od J. M. Barrieho, který, jak ukázal Paul Fox, úspěšně aplikoval vybídnutí Waltera Patera žít plně v přítomném okamžiku (i když je Peter Pan—podle mytologie příběhu—mrtvým chlapcem, jehož domovem je Neverland, místo existující mimo čas). Důvodem, proč je Pan obzvláště vhodným symbolem k vyjádření témat, kterými se dekadentní literatura zabývala, je jeho liminální a transgresivní charakter. To, že byl napůl bohem a napůl zvířetem, bylo užitečné k vyjádření rozporu mezi přírodou (i ve smyslu přirozenosti, tělesných potřeb a pudů) a civilizací (společenských pravidel a hodnot). V díle Forstera je Pan postavou, která obnovuje spojení postav s přírodou (a zároveň přirozeností), což je osvobozující pro některé postavy, ale děsivé pro jiné, a podle toho vyvolává setkání s Panem pocity extáze v prvním případě a paniky ve druhém. Díky Panovi Eustace z povídky „The Story of a Panic“ a Henry z povídky „The Curate’s Friend“ porozumějí a začnou žít v souladu se svou podstatou, což znamená i uznání své homosexuality. Díky své primální sexualitě byl Pan, který byl napůl kozlem, účinným symbolem sjednocení fyzična a božského. Především Forster a Neuburg (ovlivněni Carpenterem) kritizovali jasné rozdělení mezi tělem a duší typické pro judeo-křesťanskou etiku.

Anotace:

Zastávali názor, že bychom měli přijmout fyzično a sexualitu, a ne je potlačovat. Jako hermafrodit (v Neuburgově básni) se navíc stal Pan patronem alternativních sexualit a—jako literární motiv—byl využit ke kritice heteronormativity. Autoři analyzovaní v této práci vyjadřují pomocí boha Pana svou blízkost k přírodě a tím patří k proudu Dekadence, která se blíží romantismu. V tomto ohledu komplikují obraz Dekadence představovaný například dílem Oscara Wildea, který upřednostňoval kulturní a společenskou stránku lidstva před jeho přirozeností. Jejich Pan je duchem přírody spojený s idylickou (byť fiktivní) Arkádií, ale zároveň není opomenuta jeho (méně idylická) sexuální a živočišná půlka.

Abstract:

The present dissertation aims to examine the remarkable rise in popularity of the Greek god Pan as a literary motif in British literature of the late nineteenth and early twentieth centuries. Building on Merivale’s work "Pan the Goat-God: His Myth in Modern Times" (1969), which presents a literary history of the Pan motif, the present thesis offers a detailed analysis of the motif, limiting the scope to fin de siècle Decadence. The analytical part of the thesis focuses on five authors associated with Decadence and consists of in-depth studies of their works featuring Pan or Pan-like figures. Decadence is a highly heterogeneous literary movement, notoriously difficult to define, and the selected works represent different aspects of the phenomenon. Arthur Machen’s novella "The Great God Pan" (1894) and his masterpiece "The Hill of Dreams" (1907) are the most quintessentially Decadent, exemplifying the Decadent style: Machen was concerned with language, particularly its superficial features such as sound. Both works were equipped with a refined cover illustrated by Aubrey Beardsley and feature typically Decadent dilettantes with an interest in the arcane. By contrast, E. M. Forster’s short stories “The Story of a Panic” (1904) and “The Curate’s Friend” (1907) are much more politically engaged. In addressing the issues of ethnic and gender (in)equality, religion, and heteronormativity, they are closer to Modernism. Forrest Reid’s novella “The Garden God” (1905) and the short story “Pan’s Pupil” (1905) are part of the Uranian tradition of elevated pederasty, the former telling a story of a Platonic love between two boys and the latter an encounter of a boy with Pan. Although intensely lyrical and dreamy, Reid’s writing is Decadent in its subtly subversive use of Christian references for describing homoerotic feelings. Despite the innocence of the boys’ love, the underlying note of eroticism was strong enough to grossly offend Henry James, to whom Reid devoted the novella, which led to the end of their epistolary relationship. What remained implicit in Reid’s writing was expressed much more explicitly in the work of Victor Benjamin Neuburg. His poem “The Triumph of Pan” (1910) addresses the themes of sexual and gender ambiguity, which inform Neuburg’s scathing critique of the Judeo-Christian ethics, particularly the suppression of the body and bodily needs. Like Forster and Edward Carpenter, who influenced both these writers, Neuburg firmly believed in the intrinsic connection between the physical and the spiritual. The analysis concludes with J. M. Barrie’s iconic story of Peter Pan, a character which, as Paul Fox has demonstrated, manages to successfully apply Walter Pater’s dictum to live fully in the present moment (although he is, in fact, a dead boy, and his home is Neverland, a place existing outside time). What made Pan a particularly suitable symbol for expressing the issues with which Decadent literature was concerned was his liminal and transgressive nature. The fact that he was half-god and half-goat made him a useful figure for addressing the Nature vs. civilisation dichotomy. In Forster’s work, Pan is a figure restoring the characters’ connection to Nature, which is liberating for some, but terrifying for others, evoking feelings of ecstasy and panic respectively. The other meaning of “nature” is pertinent here as well since Pan makes Eustace in “The Story of a Panic” and Henry in “The Curate’s Friend” understand and live in accordance with their own nature, which involves an acknowledgment of their homoerotic feelings. The primal sexuality of the goat-footed god made him a potent symbol of reconciling the physical and the divine. Forster and Neuburg (influenced by Carpenter) criticised the sharp distinction between the body and the soul typical for the Judeo-Christian ethics, advocating the embracement rather than repression of the physical and the sexual.

Abstract:

What is more, as a hermaphrodite (in Neuburg’s work), Pan became a patron of alternative sexualities and was used for criticising heteronormativity. Finally, in espousing Pan, a spirit of Nature, the authors analysed here expressed their preference for Nature as opposed to artifice, representing a strain of Decadence which is close to Romanticism. In this way, they problematise the image of Decadence exemplified by the work of Oscar Wilde, who embraced artifice. The authors analysed here mediate between Romanticism and Decadence. Their Pan is a spirit of Nature associated with the idyllic Arcadia, but they also focus on his more sinister and sexual animal half.

Keywords

Pan, Arthur Machen, Victor Benjamin Neuburg, E. M. Forster, Forrest Reid, Decadence, fin de siècle, alternative sexualities, Christianity, mythology, dekadence, alternativní sexuality, křesťanství, mytologie

Jazyk práce: angličtina

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 31. 1. 2018

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 8. 6. 2018
• Vedoucí: doc. Michael Matthew Kaylor, PhD.
• Oponent: M.A. Jeffrey Alan Smith, Ph.D., PhDr. Patrícia Ráčková, Ph.D.

Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filologie (čtyřleté) / Literatury v angličtině