Polarita "my a oni" ve vztahu k teorii spravedlivé války

Mgr. et Mgr. Michal Rigel

Disertační práce

"Us and Them" Polarity with Relation to Just War Theory

Anotace:

Práce se dotýká značného množství otázek spojených s obsáhlou problematikou války. Její první úsek mapuje mechanismus vzájemné interakce mezi válkou a filozofií a dokládá plodnou výměnu a formativní vliv oběma směry. Následně jsou představena různá konceptuální uchopení klíčových termínů válka a násilí a každý z pojmů je vymezen pomocí formulace několika centrálních prvků. V případě války jde zejm. o kolektivní rozměr organizovaného fyzického násilí; snahu o prosazení politických cílů, jež jsou konfliktní s cíli jiné skupiny s politickou autoritou; předchozí autonomní zhodnocení situace prostředky rozumu; určitá komplexita kognitivních schopností účastníků; schopnost abstraktního uvažování a sofistikované komunikace prostřednictvím symbolů, což aktérům umožňuje postupovat koordinovaně a s vědomím sdíleného plánu. Poslední zastavení první části textu probíhá nad reflexí vybraných otázek spojených s pojmem násilí ve 20. století (nejintenzivněji je diskutována otázka nature vs. nurture, konkretizovaná mj. do podoby homo bellicus vs. homo pacificus). Výstupem této pasáže je zpochybnění relevance výzkumu koncentrovaného na potvrzení přirozené inklinace lidí k vnitrodruhové agresi a násilí (pokud by z něj měla vyplývat nějaká vypovídací hodnota o příčinách války). Současně s tím je odmítnuta i představa člověka jako bytosti s vrozeným sklonem k válčení, neboť výše jmenované ústřední rysy války z ní činí spíše kulturní fenomén a kultura není jednoduše biologicky přenositelný komplex. Primárně je nicméně obsáhlá problematika válčení studována prostřednictvím duality my a oni. Tento dichotomizační způsob meziskupinového dělení je inherentně přítomným jevem a vůbec nejnižším společným jmenovatelem války a (kolektivního) násilí. Zároveň jde o proces, jenž se zdá být pevně ukotven ve výbavě lidského jedince a probíhá v podstatě samovolně a automaticky. Text práce sice člověka prezentuje jako příslušníka velmi prosociálního a doslova ultrakooperativního živočišného druhu, avšak s tím, že intenzivní a efektivní skupinová spolupráce – my – může za určitých okolností získat podobu kooperativního jednání proti jiné skupině – oni. Sociální kategorizaci my a oni lze přitom zaznamenat na mnoha úrovních a v rozličných situacích, s tím, že nejvyhrocenější podobu dostává právě v době války či v období úvah o jejím propuknutí, kdy platívá, že „ti, co nejsou s námi, jsou proti nám“. Specifickým cílem práce je potom demonstrovat, jak negativní roli radikálně manicheisticky pojatá sociální kategorizace my a oni hraje v jedné konkrétní subdisciplíně války, v tzv. teorii spravedlivé války. Identifikovány jsou četné momenty, kdy nebyly žádné standardy zacházení ve válce dodržovány právě s ohledem na to, že protistrana byla identifikována jako příliš vzdálení druzí (neboli asymetričtí druzí). Za typické objekty tohoto chování byly v textu označeny skupiny osob, které mohou být rozčleněny do následujících kategorií: vzbouřenci (jde částečně o vnitřního nepřítele); lidé obvykle označovaní jako divoši či barbaři (vnější nepřítel); a bezvěrci-jinověrci, příp. kacíři (kde první případ odkazuje k vnějšímu nepříteli, zatímco druhý znovu k vnitřnímu nepříteli). Kromě toho práce nabízí i řešení otázky po dataci zrodu teorie spravedlivé války v euroamerickém kulturně-civilizačním myšlenkovém prostoru a prostřednictvím podrobné rešerše česko(slovenských) textů o spravedlivé válce zachycuje stav diskusí o tématu v místním prostředí. Pojednáním o souboru kritérií, sloužících k rozhodnutí o tom, zdali lze válku považovat za spravedlivou, či nespravedl

Anotace:

ivou, se vyjadřuje k jádrové oblasti disciplíny spravedlivé války a usiluje o sjednocení a ukotvení fundamentální terminologie v českém jazykovém prostředí.

Abstract:

This work touches on a large number of questions related to the broad issue of war. It starts with a survey of the mechanisms of interaction between war and philosophy and shows that there is a rich exchange and formative influence in both directions. Subsequently, different concepts of the key terms – war and violence – are presented. The formulation of several central ideas defines each of the terms. In the case of war the following features are argued to be particularly central: the presence of highly organized collective physical violence; the pursuit of political goals that conflict with the goals of another political society; a prior careful and cold-blooded cost-benefit analysis; a certain degree of complexity of cognitive skills for all actors; and the ability for abstract thinking and sophisticated symbolic communication enabling all involved to act in a coordinated way for their shared interests. A reflection on topics related to the term violence is also presented (the nature vs. nurture debate, specified in the form of homo bellicus vs. homo pacificus, is discussed most extensively). In doing so, the relevance of research focused on confirming a natural inclination of humans to intra-species aggression and violence is disputed (where it is meant to explain the causes of war). The idea that humans have an innate tendency toward war is rejected accordingly, since the aforementioned central features of war make it a predominantly cultural phenomenon (and culture is not simply a function of biologically-transferable traits). The broad issue of war is, however, primarily studied through the eyes of an us and them duality. This dichotomizing mode of intergroup division is the very lowest common denominator and the bare bones of war and (collective) violence. Simultaneously, this is a tendency that seems to be firmly rooted in human beings as a spontaneous and automatically-activated phenomenon. Although humans are understood as members of a very prosocial or even ultra-cooperative animal species, intensive and effective group cooperation (for the in-group) might take the form of collaborative action against another group (the out-group). A process of bipolar us and them social categorization may be identified on many levels and in different situations, with the most extreme versions occurring at the time of the outbreak of war, when “those who are not with us are against us”. The specific aim of the thesis is to demonstrate the negative impact of the radical and Manichean us and them social categorization in one particular subdiscipline of war, the so-called Just War Theory. There have been numerous occasions where the previously established rules of combat were suspended due to the fact that the enemy has been recognized for various reasons as being too different and distant from us (the so-called asymmetric other). This is most likely to occur when fighting with the following out-groups: rebel groups; infidels (or heretics); and people usually labelled as savages or barbarians. Also, this thesis offers an answer to the question of identifying the founding father (or period of creation) of the Just War Theory from the Euro-American cultural/civilizational perspective. Finally, a detailed evaluation of Czech (and also some important Slovak) scholarly sources uncovers the situation of the field of Just War Theory in Czech academia. The core area of the discipline is introduced by discussing a set of widely accepted Just War Theory criteria. This part also serves the purpose of unifying fundamental terminology in Czech discourse about Just War Theory.

Klíčová slova

násilí, násilí politicky motivované, válka, spravedlivá válka, chování kolektivní/skupinové, členská skupina, nečlenská skupina, my a oni

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 10. 9. 2020

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 5. 2. 2021
• Vedoucí: Mgr. Ladislav Koreň, Ph.D.
• Oponent: Přemysl Rosůlek, Ivan Koniar

Univerzita Hradec Králové

Filozofická fakulta

Doktorský studijní program / obor:
Filozofie / Filozofie