Schopnosti člověka porozumět signálům psa

Ing. Petra Eretová

Disertační práce

Human ability to understand communication signals of dogs

Anotace:

Blízký vztah člověka se psem domácím trvá již minimálně 16 000 let. Za tuto dobu se diferencovaly stovky psích plemen rozličných behaviorálních a exteriérových rysů. Tato variabilita ovlivňuje možnosti interspecifické komunikace. Zatímco bylo zpracováno množství studií prokazujících schopnost psů přesně vyhodnocovat lidské komunikační prvky, lidské porozumění signálům psů je stále poměrně nejasné. Tato disertační práce popisuje současné poznatky o domestikaci psa a spektrum komunikačních signálů psů vůči člověku. Cílem práce bylo (i) zjistit, zda děti předškolního a mladšího školního věku dokážou rozpoznat kontextové a emoční komunikační signály psa ve třech každodenních situacích, (ii) popsat schopnost rodičů předškolních dětí rozpoznat potenciálně rizikové interakce mezi dítětem a psem a faktory ovlivňující tuto schopnost, a (iii) prozkoumat vizuální signály brachycefalických psů a schopnost člověka identifikovat dle těchto signálů zachycené situace. První studie testovala skupinu dětí ve věku 6 až 12 let za pomocí akustických a audiovizuálních nahrávek psů při hře, při odloučení od majitele a při obraně pozemku před cizí osobou. Byl zkoumán vliv věku dětí a jejich zkušenosti se psem v domácnosti na jejich schopnost určit dominantní prezentovanou emoci psa (radost, smutek, strach, vztek), zachycenou situaci a hypotetickou emoci člověka ve stejné situaci. Experiment prokázal, že děti mladší 6 let mají výrazně oslabenou schopnost správně vyhodnotit komunikační signály psů z akustických (p = 0,0002) a audiovizuálních (p = 0,08) nahrávek oproti dětem starším 6 let věku. Pohlaví dítěte nebo vlastnictví psa v rodině nemělo na správnost odpovědí dětí vliv. Děti nejlépe rozeznávaly nahrávky zachycující agresivního psa, zatímco hravé chování a vokalizace byly nejhůře identifikovatelné (p = 0,004). V druhé studii byla zkoumána schopnost rodičů dětí do 6 let identifikovat potenciálně nebezpečné interakce mezi dítětem a psem. Rodiče hodnotili fotografie zachycující interakce dítěte se třemi psy (labradorský retrívr, pitbulteriér, Parson Russell teriér) při každodenních interakcích, které však představují zvýšené riziko konfliktu a pokousání. Výsledky ukazují, že rodiče malých dětí riziko pokousání psem často bagatelizují, zejména v případě interakce s rodinným typem psa, jako je labradorský retrívr, zatímco psa s nelichotivou mediální pověstí (pitbulteriér) a malého teriéra vnímají s mnohem vyšší mírou rizika (p <0,001). Výrazně rizikového hodnocení se dostalo pouze situaci, při níž dítě sahá psovi do misky se žrádlem (p <0,0001). Rodiče, kteří měli dítě ve vyšším věku anebo kteří vlastnili psa, hodnotili předložené situace jako rizikovější než rodiče mladší a ti, kteří psa nevlastnili. Třetí studie zkoumala vizuální signály brachycefalických psů a jejich srozumitelnost pro člověka. Psi dvou plemen (Boston teriér, Jack Russell teriér) byli natáčeni ve čtyřech každodenních situacích (hra a zavolání jménem s pozitivní emocionální valencí a dále separace od majitele a přítomnost cizince s negativní emocionální valencí). Vzniklé materiály byly upraveny do podoby bezezvučných videí. Ty pak hodnotili respondenti v internetovém dotazníku, přičemž měli za úkol správně označit situaci zachycenou na každé nahrávce. Z odpovědí respondentů ke každému prezentovanému videu byly stanoveny tyto závislé proměnné: správná emocionální valence (0/1), přiřazení situace s pozitivní emocionální valencí (0/1) a správné přiřazení prezentované situace (0/1). Analýza proběhla pomocí logistické regrese (proc GLIMMIX) v programu SAS, verze 9.4. Jako faktory byly po

Anotace:

užity: věk respondenta, zkušenost se psem (bez zkušenosti, zkušenost se psem brachycefalickým, zkušenost se psem dolichocefalickým), plemeno prezentovaného psa a typ situace. Bostonský teriér, jako zástupce brachycefalického typu psa, byl častěji spojován s pozitivní valencí prezentované situace (p<0,01) než Jack Russell Teriér. Ačkoliv byl zjištěn významný vliv interakce plemene a situace pro správné přiřazení situace, v pozitivně laděných situacích respondenti lépe hodnotili Boston teriéra a v negativních situacích lépe Jack Russell teriéra (p<0,05), podobně tomu bylo i při přiřazování správné emoční valence (p<0,0001). S rostoucím věkem respondenta se snižovala schopnost přiřadit k videím správnou situaci (p = 0,0006), pozitivní valenci (p = 0,0052) a shodnou valenci s prezentovanou situací (p = 0,0012). Ani v jedné sledované závislé proměnné neměla signifikantní vliv zkušenost se psem. Disertační práce podtrhuje rizika, kterým jsou zejména malé děti vystaveny při kontaktu se psy. Děti do 6 let věku nedokážou správně interpretovat averzivní signály, které pes vydává. Zároveň rodiče dětí v tomto věku často nedokážou dostatečně vyhodnotit potenciální rizika interakcí dětí se psy, zejména jedná-li se o psa společností vnímaného jako rodinný (labradorský/zlatý retrívr), čímž mohou dítě vystavit nebezpečí. Rovněž byla prokázána snížená schopnost člověka zachytit zejména averzivní signály silně brachycefalických psů a porozumět jim, což může negativně ovlivňovat welfare těchto psů.

Abstract:

The close relationship between humans and dogs has existed for at least 16,000 years. During this period of time, dogs have evolved hundreds of breeds that differ in behavioural and exterior features. While multiple studies describe the ability of dogs to precisely evaluate human communication cues, the human ability to understand dogs’ communication cues is still rather unclear. This doctoral dissertation describes current knowledge of canine domestication and the spectrum of signals that dogs use when communicating with humans. The aim of this dissertation was to (i) find out whether children and pre-teens are able to identify dog contextual and emotional cues in three everyday situations, (ii) describe the ability of parents of young children to correctly recognize potentially dangerous interactions between child and dog and the factors that affect this ability, and (iii) explore visual signalling of brachycephalic dogs and the human ability to correctly identify presented situations. The first study tested a group of children between 4 and 12 years of age using acoustic and audio-visual recordings of dogs during play, separation from owner, and defending property from a stranger. The effect of age of the children and their experience with owning a dog on their ability to correctly place the dominant emotion of the dogs in each recording (joy, fear, sadness, or anger), the presented situation, and the hypothetical emotion of a human in the same situation was examined. The experiment proved that children under 6 years are less correct at assessing acoustic (p = 0.0002) and audio-visual (p = 0.08) cues of dogs compared to children older than 6. The sex of the child or dog ownership did not affect their assessment. The children were the most successful at recognizing recordings depicting aggressive dogs, while playful behaviours and vocalizations were the least correctly recognized (p = 0.004). The second study examined the ability of parents with children aged 6 years or younger to identify possibly dangerous interaction between children and dogs. The parents assessed sets of photos of a child with one of three dogs (a Labrador Retriever, an American Pit Bull Terrier, and a Parson Russell Terrier) in five everyday situations that seem innocuous yet pose a heightened risk of triggering aggression in dogs. The results show that parents commonly misjudge the risks of children being bitten by dogs, especially while interacting with a friendly-looking, family-type dog like a Labrador Retriever, while a dog with a medially unflattering reputation like the Pit Bull, or a small terrier, were assessed as considerably more dangerous (p <0.001). Of all the presented situation, only the one where the child touched a bowl of food that the dog was eating from gathered a high-risk assessment (p <0.0001). Parents that had their child at an older age and parents that were dog owners assessed the presented situations with higher risk rating than parents with children at a younger age, or parents that have never owned dogs. The third study investigated intelligibility of brachycephalic dogs’ visual signals to humans. Dogs of two similar breeds that differ in skull length (Boston Terriers and Jack Russell Terriers) were videotaped during four everyday situations (called by name and play as positive situations, separation from owner and threatening stranger as negative situations). The videos were edited, devoid of sound, and distributed via an online survey. Respondents were tasked to correctly identify the situation in each video. Their answers were later rated for their factual correctness (1/0), likelihood of assessing a positive-valence situation (1/0) and assessing situation with the same emotional valence as the presented situation (1/0). The dataset was analysed via logistic regression (proc GLIMMIX) in SAS 9.4. The age of the respondents, their experience with owning dogs (no experience, experience with dolichocephalic dogs, experien

Abstract:

ce with brachycephalic dogs), the presented breed and the presented situations were used as fixed effects. Boston Terriers as brachycephalic dog representatives were more often assigned positive situations than Jack Russell terriers (p < 0.01). A positive relationship between the interaction of breed – presented situation effects and correct identification of the situation was found; Boston Terriers were better recognized in positive situations while Jack Russell Terriers in negative situations (p < 0.05); the same phenomenon was found in evaluating the correct emotional valence (p < 0.0001). Increased age of respondents negatively affected their ability to correctly recognize presented situations (p < 0.05), assign positive situations (p = 0.0052), and recognize the correct emotional valence of the videos (p = 0,0012). None of the analyses found a significant effect of dog ownership status. This dissertation underlines the risks that especially young children are exposed to in interactions with dogs. Children under the age of 6 cannot correctly interpret signals of dogs, and the parents of children of this age also fail to recognize potential dangers of child dog interactions, especially if those interactions are with a well-regarded breed of dog (i.e. Labrador/Golden Retriever), and thus may expose their child to unnecessary risk. Furthermore, there is an overall decreased ability to capture and interpret aversive signalling of extremely brachycephalic dogs, which might further negatively impact welfare of these dogs.

Klíčová slova

pes, intraspecifická komunikace, komunikační signály, vizuální signály, akustické signály, agrese

Keywords

dog, interspecific communication, communication signals, visual cues, acoustic cues, aggression

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 15. 8. 2022

Obhajoba závěrečné práce

• Vedoucí: doc. Ing. Helena Chaloupková, Ph.D.

Česká zemědělská univerzita v Praze

Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů

Doktorský studijní program:
Aplikovaná zoologie