Systém soudní kontroly veřejné správy

Bc. Ludmila Fialová

Bakalářská práce

The System of Judicial Control over Public Administration

Anotace:

Historické koeny soudní kontroly státní správy je nepochybn teba hledat ve Velké Británii, kde vznikly pro uplatnní a rozvíjení této funkce soud zvláš píznivé podmínky. Vzájemný vztah soudních a správních orgán byl v podstat uren již ustanovením 39. odstavce Velké Charty. Osobní i majetková sféra svobodného lovka nedotknutelná a mže být do ní zasáhnuto pouze na základ soudního rozhodnutí a na základ zákona. Vývoj soudních orgán také zapoal a probíhal se znaeným pedstihem ped státní správou. Do soudní kompetence byla zahrnuta i málo rozvinutá správní innost. Omezovala se na nejnutnjší udržování veejného poádku. Idea správního soudnictví v nejobecnjším smyslu vzniká v nerozluné spojitosti s postupnou formulací a mimo jiné uplatováním lidských a obanských práv. Jde o to, jak zajistit, aby záruky byly rozšíeny i na ostatní vztahy mezi veejnou mocí a obanem. Tyto vztahy se mají stát vztahy právními a musí pro n platit zásada, že není subjektivního práva tam, kde není nezávislého soudce, který by ho nalézal a o nm rozhodoval. Východiskem je uskutenní dlby moci, resp. rozlišení státních funkcí ve smyslu materiálním a formálním, odlišení práva veejného od práva soukromého a organizaní oddlení soudnictví od správy. Mnohdy se výrazu správní soudnictví používá k oznaení jednotlivých prostedk právní kontroly správy anebo i celého jejich souboru. Esenciálním znakem efektivní dlby jednotlivých složek moci je jejich vzájemná kontrola. Ústava pitom musí existovat v rámci veejností akceptovaného systému hodnot, spravedlnostních pedstav, jakož i pedstav o smyslu, úelu a zpsobu fungování demokratických institucí. Mezi prostedky kontroly mžeme chápat nap. innost zákonodárného sboru, orgán exekutivy (vláda, hlava státu), obecných soud, ombudsmana, a v širším slova smyslu i prostedky politické, mezi nž patí pedevším volby a dále výkon jednotlivých politických práv (petiní, právo na odpor, sdružovací a shromažovací právo atp.). Ústavní úprava R je originální svými zdroji právními i obsahem. Ústavní právo R erpá z ústavních norem, odvtvových norem, zákon ústavní zákony provádjících, všeobecn uznávaných ústavních hodnot judikatury Ústavního soudu R. Pedmt ústavní úpravy je konkretizován zákony na ústavní zákony navazujícími, rozvíjen (konkretizován, doplován i vyplován) nálezy Ústavního soudu R. Existence ústavního soudnictví ve stát je jednou ze známek právního státu. Takového státu, který krom toho, že právo vytváí, resp. vytváí závazný právní systém, vytváí mechanismus kontroly sebe sama (nebo Ústavní soud je státním orgánem) a existence ústavního soudnictví je jedním z prostedk této kontroly. eská republika je demokratickou zemí založenou na dlb moci jako základním pedpokladu zajištní suverenity lidu. Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostednictvím orgán moci zákonodárné, výkonné a soudní (l. 2 odst. 1 Ústavy). Dlba moci pedpokládá, že se jednotlivé moci navzájem kontrolují, brzdí i vyvažují. Státní organismus se tak udržuje v rovnováze, žádná složka státu nemže pevážit ostatní a strhnout moc jen na svou stranu. Rovnováha je dležitý prvek i pro spoleenství obyvatel nacházejících se na území tohoto státu. Každý lovk svou pirozeností tíhne k maximalizaci svého užitku za minimalizace námahy. Každý se snaží získat pro sebe to, co považuje za dležité a potebné, tím je dán základní moment pro vznik spor, nedorozumní, záští a úklad. Úkolem soudnictví je ešení spor, udržování rovnováhy mezi lidmi rzných schopností, postavení, pedpoklad a možností, mezi lidmi od pírody nerovnými, tak, aby zájem jednoho respektoval zájem druhého, aby svoboda a právo jednoho nebyla nesvobodou a bezprávím pro d

Anotace:

ruhého. Úkolem soudnictví, justice (iustitia = latinsky spravedlnost), je poskytovat stejnou spravedlnost všem, a tím zachovávat rovnováhu ve spolenosti, ili zajistit jeden z pedpoklad pro petrvání státu jako životaschopné jednotky.

Abstract:

The historical roots of the legal control of state bodies are without doubt to be found in Great Britain, where conditions favourable to the development and spread of the idea of an independent judiciary were first established. The relationship between the courts and the state was laid out in essence in paragraph 39 of the Magna Carta. The private affairs, including personal property, of a free man were protected from interference by the state, and his rights could only be taken from him on the basis of a formal court order which was itself in compliance with the law. The development and growth of the judiciary also benefited from having a marked advantage over other state bodies. The courts were given certain administrative duties, of which the most important was maintaining public law and order. The idea of a just legal system arose from the idea of the relative indivisibility of human and civil rights. The idea of fundamental rights included the relationship between individuals and the public authorities, and reflected the change of status from serf to citizen. These relations have to be founded in law, and are based on the idea that these rights are not subjective when there is an independent judge to assess them. The solution is found in the separation of powers between the legislative and executive functions of state bodies, in the separation of public and private rights and in having a judicial system that is independent of the state. The essential element in the effective distribution of power among the individual branches of government is the idea of mutual control. These institutions must also be acceptable and accountable to the general public, independent and employ the aims and methods of all normal, working, democratic institutions. Among the means of control we can include, for example, the activities of the legislative assembly (parliament), the executive (government and head of state), the ordinary courts and ombudsmen. These controls also include, in the widest sense of the word, the political process itself, which most importantly includes elections and all the other components of individual political rights, such as to organize petitions, demonstrate, form trade unions and hold meetings and rallies. The constitution of the Czech Republic is unique in its legal structure and content. It is was framed in accordance with standard constitutional and legal practices, and then subsequently modified and adapted by the Constitutional Court of the Czech Republic. The existence of a constitutional, independent legal system is one of the hallmarks of a legal state. Those states which make laws without such a system produce a biased legal system, where the courts simply become an extension of the state and just another means of controlling, or repressing, people. The Czech Republic is a democratic country based on the separation of power as a basic pre-requisite to ensure the independence of the people. The people are the source of all state authority: it is exercised by the three central branches of power, the legislature (parliament), the executive (the government) and the judiciary (the courts), as laid down in the second paragraph of the constitution. The separation of powers is such that each branch reciprocally controls, checks and balances the others. The state is thus kept in check, with no one part able to dominate the others and thereby seize power for itself. This balance of power, or idea of equality, is also an important element for the citizens of these states. Each person naturally tends to want to maximize his own personal gain for minimal effort. Everyone tries to get for himself what he regards as being important or necessary, with the inevitable result that there are schemes, disputes, misunderstandings and resentments. The role of the courts is to resolve these disputes and preserve equality between people with different abilities, positions, expectations and means, or to protect people who are in s

Abstract:

ome way disadvantaged, and in such a way that the interests of one respect those of another. Freedom and justice for one should not mean loss of freedom and injustice for another. The work of the courts is to provide justice (from the latin, iustita) for all and to preserve equality in society, for without these a state cannot survive as a viable entity.

Klíčová slova

Státní moc, Veejná správa, Kontrola veejné správy, Správní soudnictví, Ústavní soudnictví.

Jazyk práce: čeština

Datum vytvoření / odevzdání či podání práce: 14. 4. 2006

Obhajoba závěrečné práce

• Obhajoba proběhla 9. 6. 2006
• Vedoucí: doc. JUDr. Soňa Skulová, Ph.D.

Masarykova univerzita

Právnická fakulta

Bakalářský studijní program / obor:
Právní specializace / Veřejná správa