Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách. Na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století.

Mgr. Pavel Pumpr, Ph.D.

Doctoral thesis

Benefices, Church Properties and Patronage System in Baroque Bohemia. The Case of the Třeboň Manor at the Turn of the 17th and 18th Century.

Abstract:

Předkládaná práce se zabývá otázkou, jakou roli ve fungování farní organizace sehrávala pozemková vrchnost coby držitel patronátního práva, pohlíží tedy na církevní správu v rámci konkrétního panství. Jako modelový příklad pro studium daného tématu bylo vybráno rozsáhlé jihočeské panství Třeboň. Časové těžiště výzkumu tvoří období po roce 1660, kdy získal panství rod Schwarzenberků, který výrazně rozšířil a propracoval řízení patronátních záležitostí, což se odrazilo ve zvýšené produkci příslušných písemností, z nichž vychází tato práce. Jádrem práce je výzkum hmotného zázemí farní organizace, v jehož správě si patron nárokoval přednostní postavení před církevními orgány. Nejdříve bylo pojednáno o majetku farních beneficií, který byl určen pro financování životních potřeb duchovních správců farností. Již úvodní analýza procesu obsazování far naznačuje význam farního majetku – kněz hledal faru jako zdroj obživy a pracovní místo, a vybíral si ji tedy mj. podle výše příjmů. Patron proto musel pečovat o majetkové zázemí svých far, aby získal duchovní správce pro své poddané. Schwarzenberský patron uplatňoval při obsazování far cílenou personální politiku, která otevírala schopným, snaživým, k poddaným vstřícným a k patronovi loajálním kněžím cestu ke kariérnímu růstu: rozdílně hodnoceným kněžím byla udělována rozdílně výnosná beneficia. Docházelo k utužování vazby duchovních na rámec panství, v němž se vytvářela relativně uzavřená skupina kléru, „patronátní klientela“, která byla prostřednictvím pracovního místa vázána na patrona a jeho úřady. Způsob, jakým kněz získával svou obživu v rámci beneficia, ovlivňoval jeho vztahy s okolím i výkon duchovní správy. Správa farního hospodářství připodobňovala kněze k jeho farníkům – sedlákům, při výběru povinných dávek (zejména desátku) přistupoval k farníkům naopak z pozice nadřazené moci. Tradičně problémová oblast štólových poplatků (vybíraných v souvislosti s vysluhováním svátostí) přinášela permanentní nezbezpečí, že kněz (zvláště pokud měl materiální nouzi) pojme výkon duchovní správy jako výdělečnou činnost. Obcemi či patronem dobrovolně poskytované příspěvky na obživu stavěly faráře do závislé pozice; možnost odepřít tyto příspěvky problémovému knězi představovala pro patrona účinný ekonomický nástroj disciplinace patronátního kléru. V souvislosti se získáváním obživy v rámci beneficia se kněz často ocital v konfliktních situacích, které mohly v krajním případě vyústit v odchod z beneficia. Výrazně se dominance patrona projevovala u kostelního majetku, který sloužil k financování provozu farních kostelů a byl tradičně spravován laiky, odděleně od farářova beneficia. Schwarzenberská vrchnost správu kostelních peněz reorganizovala, když je sama převzala z rukou zástupců farnosti – kostelníků (poddaných měšťanů a sedláků). Tím došlo k posílení bezpečnosti kostelních financí i k byrokratizaci a profesionalizaci jejich správy. Centralizace správy u vrchnostenského úřadu navíc pomohla překonat lokální omezení kostelní ekonomiky, limitované dosud hranicemi dané farnosti, resp. možnostmi či geografickým horizontem místních kostelníků. Vrchnost totiž poskytovala z kostelních peněz objemné půjčky na různá místa panství i za jeho hranice a příjemci těchto půjček se často rekrutovali z vyšších společenských vrstev. Mnoho kostelů tak získalo významný zdroj příjmů v podobě úroků z půjčky poskytnuté mimo vlastní farnost. Schwarzenberská vrchnost přitom zohledňovala zájmy svých poddaných, pro něž představovaly kostelní pokladny i nadále určitou formu sociálního zab

Abstract:

ezpečení (půjčky v případě nouze), a také své vlastní zájmy, neboť sama si kostelní peníze půjčovala (nešlo však o zpronevěry). Hlavním motivem zůstával ohled na zájmy kostelů – půjčky jim měly přinášet bezpečný a pravidelný příjem; půjčovány byly pouze finanční přebytky, které kostelům zbývaly po uhrazení potřeb spojených s jejich provozem. Schwarzenberská správa se tedy neomezovala pouze na úvěrové operace, systematicky pečovala o realizaci vydání na provoz jednotlivých kostelů, a pokud některý z nich neměl dostatek peněz na potřebné investice, organizovala bezúročné půjčky z prostředků ostatních kostelů na panství. Usilovala tedy o rovnoměrnou distribuci peněz určených na financování kultu, o vytvoření dostatečných materiálních podmínek pro výkon duchovní správy ve všech farnostech na celém panství. Celkově kníže ze Schwarzenberka přistupoval k zajišťování potřeb farní organizace na vlastních panstvích z pozice vrchnosti i patrona, usiloval tedy jednak o zajištění řádné duchovní správy vlastních poddaných, jednak o zajištění efektivního chodu svěřeného úseku farní organizace. Stavěl se do pozice garanta řádného provozu místní farní organizace a svou řídící činností vykonávanou v tomto duchu přispíval k vytváření „vrchnostenské farní organizace“.

Abstract:

The submitted thesis deals with the question of the role of landowners as holders of the right of patronage within the parish network. Thus, it approaches church administration within the framework of a concrete manor. The large Southern Bohemian manor of Třeboň (Wittingau) was used as a model case. The research concentrates particularly on the period after 1660, the year the Schwarzenbergs gained the manor. They extended and refined the management of the patronage system. It lead to an increased production of the documents on which the thesis is based. The main concern of the dissertation is the research of the economic background of the parish network, in whose administration the patron claimed precedence over church institutions. In its first part the work deals with the property of parish benefices, used for satisfying the necessities of parish church administrators. Already the introductory analysis of filling parish posts indicates the importance of parish property – a priest seeked a parish as a source of a living and employment, so he chose it on financial grounds too. Therefore, the patron had to take care of the economic background of his parishes to gain church administrators for his villeins. The Schwarzenberg patron used goal-directed personal policy in filling parish posts. It provided capable, industrious priests, who were accommodating to villeins and loyal to the patron, with promising career opportunities: differently assessed priests were given differently lucrative benefices. The priests became more closely connected to the manor, where a relatively secluded group of clergy was formed. On the basis of their employment this „patronage clientele“ had strong ties to the patron and his officers. The way a priest gained his livelihood within the framework of a benefice influenced the relationships with his environment and the execution of church administration. The management of a parish estate likened a priest to parishioners – peasants. In collecting taxes (particularly thites), though, a priest approached his parishioners from a superior position. The traditionally problematic area of surplice fees (levied in connection with the administration of the sacraments) posed the permanent threat that a priest, especially when in material need, might take the management of church administration as a gainful occupation. Voluntarily paid contributions by communities or the patron made a vicar dependent on them. The possibility of refusing those contributions to a problematic priest was the patron’s powerful economic tool of disciplination of the patronage clergy. When gaining his livelihood by means of a benefice, a priest often found himself in conflict situations that might result in the loss of the benefice in extreme cases. The predominance of the patron was conspicuous in church property, which was used for financing parish churches and traditionally administered by laymen separated from a vicar’s benefice. The Schwarzenberg authorities reorganized the management of church finances by taking them over from the hands of representatives of parishes – churchwardens (ie subject townsmen and peasants). Thus, they strenghtened the safety of church finances as well as the bureaucratization and professionalization of their management. The centralization of the administration by the Schwarzenberg authorities also helped to overcome the local limits of church economies, so far restrained by parish borders and by opportunities or geographical horizons of local churchwardens. From church funds the authorities granted large loans to various recipients within and outside the manor, often to persons from higher social strata. On this basis numerous churches gained an important source of income in the form of interests on loans granted beyond their parishes. The Schwarzenberg authorities took into account needs of the villeins, for whom church finances remained a certain form of social security (loans in difficult

Abstract:

ies), but also their own interests, for church money was borrowed (not defrauded) by the landowner himself too. However, the main attention was paid to churches – the loans were meant to ensure them a secure and frequent income; only surplus money, left after covering the needs of churches, was borrowed. It shows that the Schwarzenberg administration did not confined itself to credit transactions. The authorities systematically cared also for financing the necessities of individual churches, and if some of them did not have sufficient funds for necessary investments, they granted interest-free loans from the resources of other churches within the manor. Thus they endeavoured to distribute equally the money used for financing the matters of the cult, to create appropriate material conditions for church administration in all the parishes of the manor. Generally, the duke of Schwarzenberg approached the needs of the parish network in his own manor from the position of a landowner and a patron – he made efforts to ensure a proper church administration of his villeins as well as an efficient management of the relevant area of the parish network. He put himself in the position of the guarantor of a proper organization of the local parish network, and by means of such managing activities he contributed to the creation of the „manorial parish organization“.

Keywords

17. a 18. století, Schwarzenberkové, patronátní právo, farní organizace, farní beneficia, kostelní majetek, panství Třeboň, 17th and 18th centuries – the Schwarzenbergs – right of patronage – parish organization – parish benefices – church properties – the Třeboň manor (Wittingau)

Language used: Czech

Date on which the thesis was submitted / produced: 28. 1. 2009

Thesis defence

• Date of defence: 11. 2. 2009
• Supervisor: PhDr. Bronislav Chocholáč, Dr.
• Reader: prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc., doc. PhDr. Miroslav Novotný, CSc.

Masaryk University

Faculty of Arts

Doctoral programme / field:
Historical Sciences / Czech History